Obec Bílovice-Lutotín vznikla spojením dvou samostatných obcí Bílovic a Lutotín. Leží 7 km severozápadním směrem od středu okresního města Prostějova po stranách údolí, kterým protéká říčka Romže. Nadmořská výška nížinné části se pohybuje kolem 250 m (249-264m). Údolím prochází železniční trať (zastávka Lutotín, zřízena roku 1919) z Prostějova směrem na Konici a dále na Chornici v Pardubickém kraji. Koresponduje s pradávnou komunikační trasou, konkrétně s prostějovsko-konickou větví západovýchodní stezky, která byla součástí dálkové magistrály, spojující západ Evropy s jejím východem a pokračovala přes střední Asii do Číny.
První písemná zmínka o Bílovicích se váže k roku 1305 a později k roku 1340, ale poměrně intenzivní slovanské osídlení z 9. - 10. století, zachycené archeologickými výzkumy v nivě po obou stranách říčky Romže a následná kontinuita osídlení až do vrcholného středověku hovoří o starobylém původu osady. Stejně tak i název obce, jméno odvozené od staročeského osobního jména Běl. Nejstarší písemné doklady mají v první slabice biel - Bielowicze, ale od 16. století již důsledně -í-„. Z katastru obce pochází jeden z mála na okrese nalezených žárových slovanských hrobů ze 7. století našeho letopočtu. Do širšího obecného povědomí je však zapsáno hradisko z pozdní doby kamenné (3500 př. n. l.) Hrad u Bílovic, zbudované na skalnatém ostrohu u Běleckého Mlýna (Šmíd 2003). Lutotín je uveden v nedatované „nadační“ listině biskupa Jindřicha Zdíka (1083-1150), kladené k roku 1131, nově pak až k roku 1141. Základem jména Lutotín je osobní jméno Ľutota, tvořené k přídavnému jménu ľutý „litý“. Je ovšem také možné, že jde o domáckou podobu jmen jako Ľutobor, Ľutohněv, Ľutomysl, Ľutomir apod. Lutotín je tedy Lutotův majetek. Tolik ke jménům obce jazykovědec František Kopečný (1985, 4-5 a 27-28). Také z katastru této obce je známo mnoho cenných archeologických památek, zejména však žárové hroby ohrozimského typu z poloviny 4. tisíciletí př. n. l.
K cenným historickým památkám patří v Bílovicích lidový zděný statek se žudrem a hospodářskými budovami, postavený v 18. století, v Lutotíně pak kaple sv. Anny z roku 1822. Kaple sv. Floriána v Bílovicích byla vysvěcena roku 1782. Původní zvon za 1. světové války zrekvírovaný byl později nahrazen novým pouze z daty 1914-1918. V obou částech obce býval hospodářský dvůr a stejně tak i vodní mlýn (Janoušek 1933, 79-81; 211-213).
Janoušek, V. 1933: Bílovice, Lutotín, Vlastivěda moravská. II. Místopis. Okres Plumlovský.
Brno, 79-81; 211-213.
Kopečný, F. 1985: Bílovice, Lutotín, Jména obcí a osad prostějovského okresu, Studie Muzea Prostějovska v Prostějově.
Šmíd, M. 2003: Pravěké a raně historické osídlení katastru obce Bílovice-Lutotín, Střední Moravy, Vlastivědná revue 17. Olomouc, 45-70.